Téměř každý z příznivců homeopatie již někdy slyšel heslo „podobné se léčí podobným“. Co přesně si ale pod tím můžeme představit?
O tomto principu se ve svém díle zmiňoval již Hippokrates, ale nejčastěji je spojován s německým lékařem a chemikem Christianem Friedrichem Samuelem Hahnemannem (1755-1843), který jeho zkoumání zasvětil celý svůj život. Hahnemann pozoroval účinky chininu, který se používal při léčbě malárie, a všiml si, že se po jeho užívání objevovaly právě symptomy podobné malárii. Postupně tento princip ověřil i u mnoha dalších substancí a dospěl k závěru, že stejná látka, která je schopna u zdravého člověka určité příznaky vyvolat, tyto příznaky u nemocného léčí. A to je základní pilíř, na kterém je postavena klasická homeopatie a díky němuž dokázal Hahnemann dosáhnout nebývalých úspěchů při léčbě tyfu, záškrtu, černého kašle, ale i mnoha dalších nemocí.
Z výše uvedeného vyplývá, že příznaky jsou v homeopatii tím nejdůležitějším.
Je to způsob, jakým nám tělo dává najevo, že byla narušena jeho vnitřní rovnováha. Vytváří je proto, že se snaží tuto ztracenou rovnováhu obnovit. Proto po špatném jídle zvracíme nebo máme průjem – abychom se nežádoucích látek co nejdříve zbavili. Proto jsme při chřipce unavení, bolí nás klouby a často trpíme nechutenstvím – organismus si říká o odpočinek, nepřeje si být zatěžován trávením složitých jídel a naopak chce veškerou energii soustředit na boj s nemocí. Stejné procesy probíhají i na emoční a mentální rovině. Po náročné práci nebo studiu nás může bolet hlava, což nám znemožní v těchto aktivitách pokračovat a donutí nás to regenerovat síly.
Homeopatie pracuje s těmito příznaky jinak než klasická medicína. Zatímco klasická medicína se většinu projevů nemoci snaží potlačit (vzpomeňme si na reklamy na zázračné nápoje proti chřipce a nachlazení – místo ležení v posteli běží nemocný vesele do práce, na koncert či kamkoliv jinam a nejenom že tím dělá medvědí službu svému organismu, ale bacily šíří i dál mezi ostatní lidi), homeopatie tělo v jeho uzdravovacím procesu podporuje. Přechodně to tedy může znamenat zesílení příznaků (tzv. homeopatické zhoršení), ale poté následuje úleva a celkové zlepšení na všech rovinách.
Cílem homeopata není jen zbavit nemocného obtěžujících symptomů, ale pomoci jeho organismu nalézt ztracenou harmonii a vést ho ke stavu úplného zdraví. Jak rychle a do jaké míry je to možné, velmi záleží na vitální síle konkrétního člověka, dědičné zátěži, životním stylu a dalších faktorech.
Jste zvyklí, že lékaři řeší Vaše potíže zvlášť podle diagnóz, podle různých specializací, že polykáte na každý problém jinou pilulku? Pak pro Vás homeopatie bude v lecčems překvapivá.
Je totiž jedním ze směrů, které na člověka nahlížejí jako na jeden celek. Žádný zdravotní problém nevnímá odděleně od ostatních, naopak mezi nimi hledá souvislosti a snaží se obnovit rovnováhu v celém organismu. Z toho také vyplývá jedno z hlavních pravidel homeopatické léčby – každý člověk, bez ohledu na to, kolik různých potíží ho trápí, potřebuje v daném čase POUZE JEDEN JEDINÝ HOMEOPATICKÝ LÉK. Tento lék odpovídá jeho aktuálnímu zdravotnímu stavu, zohledňuje jak potíže fyzického charakteru, tak i případnou disharmonii na emoční nebo mentální rovině. Teprve poté, co tento lék odvede svoji práci, přichází na řadu lék další.
Léky nepůsobí prostřednictvím svého hmotného obsahu, ale dávají tělu informaci, že má nastartovat samouzdravující procesy. Tyto procesy pak nějakou dobu probíhají a rovnováha se obnovuje postupně. Proto je vždy nutné mezi podáním jednotlivých homeopatik čekat, dokud se účinek předchozího léku nevyčerpá.
Dalším velmi důležitým pravidlem je směr léčby ZEVNITŘ VEN. Znamená to, že jako první musí začít mizet závažnější potíže, ty povrchové obvykle odezní jako poslední (dokonce se mohou přechodně i zhoršit, zatímco hlubší problém se zlepšuje).
Homeopaté se často ve své praxi setkávají s lidmi, kterým se po potlačení nějakého povrchového problému (např. ekzému, bradavic nebo například i pocení) rozvinuly alergie, astma, potíže neurologického charakteru, problémy se spánkem aj. To se může stát ve chvíli, kdy zdravotní problém není skutečně léčen, ale jsou jen potlačeny jeho projevy. Pokud k homeopatovi přijde člověk, jemuž po opakovaném použití kortikoidů zmizel ekzém a po nějaké době se objevily alergie, homeopat to nevnímá jako dvě samostatné nemoci. Jeho cílem je snížit intenzitu a četnost alergických záchvatů, je si však vědom toho, že součástí tohoto uzdravujícího procesu může být přechodné navrácení ekzému. Je tomu tak proto, že se hlubší porucha dostává opět na povrch.
Zdroje obrázků:
Arkadyr, Niceregionpics – Imagio.cz, Dreamstime.com