Informace o kojení – komu se dá věřit?

Zdrojů, kde mohou novopečené maminky čerpat informace o kojení, je celá řada. Já se dnes zaměřím na takovou speciální skupinu – na výrobce umělého mléka, dudlíků a lahví. Zní to nelogicky? No, trochu ano, přiznávám 🙂 Ale i oni se svými webovými stránkami, poradnami, brožurkami, sociálními sítěmi, oficiální reklamou i různými jinými (někdy diskutabilními) cestami ovlivňují informovanost v oblasti krmení dětí. A někdy více, než si myslíme.

Přesvědčují nás, že jejich jediným opravdovým zájmem je upozorňovat na prospěšnost kojení a podporovat kojící ženy, a na první pohled to tak snad někdy i vypadá. Ovšem při bližším prozkoumání některých doporučení si kladu otázku, jestli je za jejich šířením „jen“ katastrofální neznalost mechanismů tvorby mateřského mléka a přirozených instinktů dítěte, nebo záměr ženu od kojení postupně odradit… Nedovedu si totiž jinak vysvětlit, jak je možné, že se na webových stránkách některých z nich objevují podobná tvrzení:

„Sací reflex dítěte se podněcuje okamžitě po porodu, kdy je vám miminko přiloženo k prsu a prs je stimulován k produkci mléka. S velkou pravděpodobností dítě v tento okamžik ještě nepochopí, co má dělat, a ani prsa nejsou schopna dítěti mléko nabídnout.“

Skutečně? Ale kdeže 🙂 V prsou se už od druhé poloviny těhotenství vytváří mlezivo, které je tou nejvýživnější formou mateřského mléka, jakou si jen dokážete představit. Bezprostředně po porodu už je mlezivo pro děťátko připraveno v dostatečném množství a té nejvyšší kvalitě. Výrobce má ve svém tvrzení tendenci podsouvat nám, že prsa nejsou dostatečně schopná dítě vyživit, dokonce šíří další blud – že novorozenec nepochopí, co má u prsu dělat. Miminko je vybaveno dokonalými reflexy a pokud není utlumeno použitím medikamentů při porodu, velmi dobře chápe, kde se nachází zdroj potravy, a umí ho dokonce samo vyhledat. Doporučuji autorovi výroku, který se snaží z čerstvě porodivší ženy a jejího dítěte udělat neschopné jedince, aby se dovzdělal v termínech, jako je samopřisátí (angl. breast crawl), zjistil si něco o reflexech a instinktech novorozence a přehodnotil své zastaralé názory, které vskutku neodpovídají poznatkům 21. století.

UNICEF, dostupné na www.breastcrawl.com

„Během prvních hodin a dnů v porodnici vás sestry povedou k tomu, abyste dítě k prsu přikládala každé tři hodiny. Pomocí váhy můžete sledovat, jaké množství mléka se vám podařilo nakojit.“

Toto je nejlepší způsob, jak tvorbu mléka pořádně ani nerozběhnout. Je sice pravda, že v prvních hodinách či dnech miminka hodně spí, někdy i zvracejí plodovou vodu a může vzniknout dojem, že častější kojení do toho všeho nezapadá. Přesto je důležité kojení neplánovat v pravidelných intervalech. V ideálním případě odpočívá miminko u mámy na hrudi, dotýká se svou nahou kůží její kůže, má díky tomu dostatek stimulů a zároveň bezpečné prostředí a v neposlední řadě na dosah i mléčnou „samoobsluhu“. Novorozenec se zpravidla potřebuje kojit mnohem častěji než po třech hodinách, aby se mléka tvořil dostatek. Dobu a frekvenci kojení by si měl určovat sám, o tom nemají rozhodovat sestry na oddělení. Mateřské mléko je na rozdíl od umělého velmi dobře stravitelné, je tedy přirozené, že se děti kojí častěji. Navíc kolostrum přijímají spíše v menších množstvích, což je také zcela v souladu s tím, že kojení nemá být omezováno jen na určité intervaly. Nezapomínejme ani na to, že kontakt kůže na kůži s maminkou a sání z prsu přispívají ke stabilizaci tělesných funkcí miminka – dechu, srdeční činnosti nebo například hladiny cukru v krvi – a snižuje i hladiny stresových hormonů a pomáhá upevňovat vztah a napojení mezi jimi oběma.

Kojení podle hodinek a omezované vyprazdňování prsu brání mléčné žláze v produkci potřebného množství mléka, může vést k retencím, potažmo zánětům a mnohdy je také hlavní příčinou nedostatečného přibírání dětí na váze a jejich nespokojenosti.

Sledování váhy po každém kojení vnímám jako opatření, které může novopečenou maminku znejistit i v situaci, kdy je všechno v pořádku. Žena upínající se na zpětnou vazbu od nějakého přístroje se výrazně méně zaměřuje na skutečné pozorování vlastního dítěte, které je samo o sobě tím nejlepším ukazatelem, zda se kojení daří dobře nebo ne. Kvůli vážení je pod velkým tlakem, jenž sám o sobě kojení komplikuje. Jak je známo, oxytocin, bez něhož se spuštění mléka neobejde, je plachý hormon, který ke svému uvolnění potřebuje minimum stresu, klid a důvěru v sebe sama a ve své dítě. K vážení je vždy nutné přistupovat se zdravým rozumem, interpretovat jeho výsledky v kontextu celé situace (jak se miminko projevuje, jak vypadá kojení, močení, stolice, spánek, žloutenka atd.).

„Během sání byste měla slyšet, jak dítě polyká. Polykání bude nejprve rychlé, dokud se přísun mléka plně nespustí, potom budou polykací pohyby delší a hlubší. Mléko se v prsech tvoří ve vlnách a zvuky, které bude dítě při kojení vydávat, vám napoví, kolik mléka z prsou teče.“

Ne každé dítě pije tak, že je polykání slyšet. Nevydává-li vaše miminko při krmení žádné výrazné zvuky, není důvod podléhat znepokojení jen kvůli tomu, že si někdo myslí, že by polykání mělo být hlasité. O tom, kolik mléka z prsu teče, to totiž nevypovídá vůbec nic. Mnohem více toho poznáte, když se budete dívat, jak kojení vypadá. Metoda „kouknu a vidím“ je spolehlivým vodítkem, které vám pomůže rozklíčovat, kdy děťátko pije hodně, málo nebo u prsu jen dudá. Představu si uděláte například z videí, která pro kojící maminky i profesionály v tomto oboru natočilo sdružení MAMILA.

„Kojte podle potřeby. V prvních týdnech se většina dětí kojí 8 až 12krát za 24 hodin.“

Výrobce radí „kojte podle potřeby“ a hned druhým dechem dodává informaci o 8-12 kojeních během 24 hodin. Jak to do sebe zapadá? Ano, průměrně se opravdu děti kojí přibližně 8-12x v jednom dni, ovšem pokud k tomu přistoupíme čistě matematicky, svádí nás to vypočítat si intervaly po 2-3 hodinách a ty se snažit aplikovat na naše dítě bez ohledu na jeho skutečné potřeby.

Navíc – co je to „jedno“ kojení? Kojíte z levého prsu, poté přeložíte miminko k pravému. V průběhu krmení se stihlo vykakat, je nutné ho přebalit. Začíná být unavené, tak mu opět nabídnete levý prs, ono si podudá a spokojeně usne. Kolik to bylo kojení? Jedno? Dvě? Tři? Nebo dvě a půl?

Co když se vaše miminko chce kojit každou hodinu? Co když pije tři čtvrtě hodiny a po chvilce se chce přisát zase? Znamená to, že je něco špatně? Že má hlad? Nebo že je vaše mléko slabé? Ne. Většinou to znamená, že si počíná jako zcela zdravý novorozenec, který dobře ví, co má udělat pro to, aby si zajistil dostatečné množství mléka a pocit bezpečí v maminčině náruči. Časté kojení také stimuluje pohyb střev, podporuje odchod smolky a pomáhá předcházet silnějším formám novorozenecké žloutenky.

„Některé maminky, které stresuje nemocniční prostředí, odchází z porodnice pouze s mírnou laktací a mléko se spustí až po příjezdu domů. Jenže to je právě ten okamžik, kdy už nebudete mít po ruce ani sestru, ani laktační poradkyni a najednou si na všechno budete připadat úplně sama.“

Přece jen v něčem se shodneme – nemocniční prostředí a rozporuplné rady sester mohou někdy působit stresujícím způsobem a kojení se v takových případech doopravdy začne dařit až po návratu domů. Proč však výrobce dopředu podsouvá ženám negativní scénář a vytváří dojem, že po návratu z porodnice budou následovat automaticky problémy? To je jak s tou poloprázdnou a poloplnou sklenicí – i kojení je z velké části o našem nastavení a rozpoložení a nikomu neprospěje mít z něj obavy dopředu. Neměli bychom raději dodat ženám kuráž, podpořit je v tom, aby si důvěřovaly, zajistily si příjemné prostředí a obklopily se lidmi, kteří jim v případě potřeby podají pomocnou ruku? Neměli bychom je uklidnit tím, že téměř každá potíž s kojením se dá úspěšně řešit (a tím řešením opravdu nemyslím přechod na umělou stravu)?

Vedle výše uvedených tvrzení se občas zablesknou skutečně užitečná doporučení, ale pro ženu, které se narodilo její první miminko, je často dost těžké umět je z toho množství rad vyfiltrovat a oddělit funkční rady od těch poškozujících. Jednou z možných cest, jak si užívat kojení bez zádrhelů, je sbírat informace z kvalitních zdrojů – předporodních kurzů laktačních poradkyň (ptejte se na reference klientek, které mají s jejich službami už zkušenost), v ženských podpůrných kruzích a od žen, které samy dlouhodobě kojily. Nespoléhejme na jednostranné prameny, u nichž je navíc nejistá jejich motivace nám opravdu pomoci. A nebo spíš: nespoléhejme na informace od těch, jejichž zdrojem výdělku jsou nekojené děti.

Top