Přináším vám rozhovor, který se mnou vedla kolegyně, poporodní dula Vilma Slavíčková:

S Ivou Kouřilovou se známe celkem krátce, ale občas se potkáváme v různých debatách. Při jedné takové jsme se dotkly homeopatie. Je to obor, který mě v poslední době velmi přitahuje a zároveň ve mně vzbuzuje mnoho otázek. Na některé z nich jsem zatím nenašla odpověď. Iva je naopak člověk, který se o homeopatii dlouhodobě zajímá. Vybízí však k zodpovědnosti při jejím využití. To mi jako laikovi, který žije v domnění, že homeopatie může pouze pomoci a neuškodí, nasadilo brouka do hlavy a při užívání homeopatik jsem neustále byla na pochybách. Příležitost získat odpovědi přímo od Ivy jsem tedy chopila za pačesy a vznikl z toho následující rozhovor. Věřím, že v něm také najdete dlouho hledané odpovědi.

Ivi, často se v různých diskuzích řeší otázka užití homeopatik na podporu kojení. Mohla by je užít i žena, která v té době trpí nějakým nachlazením nebo jinou nemocí, která oslabuje tělo natolik, že se jí netvoří mléko?

Vilmo, určitě ano. Co je ovšem na homeopatii (podobně jako na ostatních celostních směrech) speciální, je to, že nehledí na jednotlivé problémy zvlášť, ale sleduje člověka jako celek. Daná žena tedy nepotřebuje jedno homeopatikum „na tvorbu mléka“, druhé „na nachlazení“, případně další „na horečku“ atp. Na tento pohled jsme zvyklí z klasické medicíny, homeopatie ale pracuje jinak. Kdyby přišla k homeopatovi, ptal by se jí, jak celý ten stav vznikl – jaká byla příčina, co se objevilo jako první, co je momentálně nejintenzivnější, jak se cítí fyzicky, ale i po psychické stránce. Jak probíhal porod, rekonvalescence po něm a celé šestinedělí. Bylo by pro něj důležité, jak žena spí, jestli je jí horko nebo zima, jak se potí, jakou má žízeň, jestli se neobjevily nějaké neobvyklé chutě nebo averze k jídlu, čím a v jakou denní/noční dobu se její potíže zhoršují nebo zlepšují a mnoho a mnoho dalšího. Pokud se bude žena chtít léčit homeopaticky sama, musí si pokládat stejné otázky. A z nich potom vykrystalizuje vzorec – jedinečný a individuální právě pro ni. Vzorec příznaků, kterými její tělo dává najevo, že se něco děje, a kterými se snaží obnovit ztracenou rovnováhu. Homeopatický lék by měl odpovídat přesně tomuto vzorci, pak tělo podpoří žádoucím směrem – směrem k uzdravení.

Pokud by žena postupovala odlišným způsobem, kdy se místo jednoho celkového homeopatika zvolí několik různých homeopatik podle dílčích problémů, efekt bývá často jen povrchový a někdy se stane i to, že se celá situace zamotá, ale nedojde k celkovému zlepšení. Od tohoto přístupu většina klasických homeopatů odrazuje.

Při potížích s kojením ženy často sahají po homeopatiku s názvem Ricinus communis, z výše uvedeného však vyplývá, že výběr homeopatik není tak jednoduchý, nelze jej založit jen na jednom symptomu (např. „chci mít více mléka“). Totéž platí i pro rutinní podávání Arnicy před porodem, Thuji před očkováním atd. atd. – to jsou velmi rozšířené nešvary.

Ivi, a kde se o tom dá dočíst? Vím, že upozorňuješ na to, že není rozumné užívat homeopatika rutinně, ale zkoušela jsem hledat možná negativa a bezvýsledně…

K tomu je potřeba znát nejen obrazy homeopatických léků, ale právě i homeopatickou teorii, která učí, jak k výběru léku přistupovat, jaká může být reakce a jak vlastně tu reakci vůbec vyhodnotit a jak postupovat dál. Pokud by sis o tom chtěla přečíst něco víc, stručně a výstižně se o tom zmiňuje třeba Miranda Castro ve své „Kompletní příručce homeopatické léčby“ (to je celkem fajn kniha pro někoho, kdo se chce seznámit se základy). Také ráda doporučuju knihu Petra Zachariáše „Klasická homeopatie v teorii a praxi“ – je psaná hodně čtivě ve spolupráci se studenty homeopatie a kromě praktických případů věnuje velký prostor i jejich otázkám. P. Zachariáš má ten dar, že umí i složité věci vysvětlit logicky a jednoduše. Pokročilejší se mohou začíst např. i do „Rychlého kurzu homeopatie“ od Elizabeth Hubbard-Wright.

Knih o homeopatii je mnoho, ale těch, co by se daly jednoznačně doporučit právě pro domácí samostudium, zase tolik nenajdeš. Je to dáno tím, že homeopatie je poměrně složitá a je nemožné všechno jednoduše shrnout do jedné nebo pár knih, je to bez nadsázky na letité, spíše celoživotní studium. Když se vyjádřím hodně nediplomaticky :), je homeopatie asi nejmíň vhodný způsob léčby pro laiky, právě vzhledem ke složitosti pravidel pro výběr léku, vyhodnocení reakce atd. Stává se, že rodiče v dobré víře léčí u dítěte rýmu, kterou se jim podaří potlačit, avšak rozvinou se jiné, hlubší potíže – např. zánět středního ucha nebo průduškový kašel. Z pohledu homeopatie sice zmizel jeden symptom (rýma), ale léčba nepostupuje tak, jak bychom si přáli.

Já právě homeopatii na akutní nemoci pro rodinu používám. Říkáš tedy, že jí tím škodím a mohu tak potlačit pouze symptomy nebo podpořit vznik něčeho horšího, ačkoli potence je velmi nízká? Většinou se držím 5 CH nebo 9 CH.

Ne, to určitě nechci říct. Jen to, že pravidla pro výběr léku nejsou tak snadná, jak to na první pohled vypadá. Pokud to zjednoduším, tak spousta lidí vybírá léky třeba podle povahy nebo se snaží o to, aby lék pokrýval úplně všechny symptomy, kterých si u dítěte všimnou (někdy smíchají i chronické a akutní příznaky) – toto většinou vede k výběru léku, který je do určité míry podobný, ale ne přesný. Reakce na něj bývá povrchová – částečná úleva, ale potíže se pak vracejí nebo se nemoc táhne delší dobu. Když se nepřesné homeopatikum podává opakovaně, mohou povrchové symptomy úplně zmizet a objevit se jiné, protože nedošlo ke skutečnému vyléčení nemoci, ale jen k potlačení některých jejích projevů.

Když budeš používat nízké potence a držet se pár základních pravidel, tak by ale k tomuto docházet nemělo.

Vždycky se dívej na dítě jako celek – nejen na fyzické symptomy, ale i na to, co se objevilo nového na emoční nebo mentální rovině. Z toho se nejvíc soustřeď na to, co je velmi intenzivní, a také na to, co je zvláštní a co nejde ničím logicky vysvětlit (to odlišuje dítě od ostatních se stejnou diagnózou a pro tebe je to při rozhodování klíčové). Pak hledej homeopatikum, které tyto výrazné symptomy pokrývá a to v podobné intenzitě. Jak jsem již říkala – v jednom čase potřebuje daný člověk jen jedno homeopatikum – na míru svému celkovému stavu.

Žádoucí reakce vypadá tak, že se dítěti uleví celkově – jak fyzicky, tak především začne potíže zvládat lépe (lépe spí, začne lépe jíst, dobře pije, má lepší náladu, více energie atd.). Pokud zmizí jeden symptom (např. rýma, nebo i horečka) a celkový stav se nezlepšuje, pravděpodobně se nejedná o přesný lék a je lepší být opatrný s jeho opakováním. V takových chvílích se doporučuje vrátit se v myšlenkách znovu na začátek a pokusit se najít nějaké přesnější homeopatikum na základě původních symptomů.

Nejvíc potíží si lidé způsobí tím, že jsou málo informovaní. Jak píše zmiňovaná Miranda Castro – to, že jsou homeopatika volně dostupná, nás někdy svádí k názoru, že není potřeba si o nich nic zjišťovat a že je možné je užívat bez omezení. Stává se, že lidé nevědí, jak vyhodnotit reakci, a když nezafunguje prvních pár dávek, opakují je stále dokola. Případně když zafungují, stejně je opakují stále dokola. Nebo míchají hodně homeopatik dohromady (jedno „na horečku“, druhé „na bolest“, třetí „na kašel“) atd. Je potřeba kriticky vyhodnocovat, jestli se stav skutečně zlepšuje nebo ne, to je naprosto zásadní. Pokud ne, je na místě obrátit se na lékaře. Jsou stavy, které se homeopaticky vyřešit nepodaří, a na prvním místě pro nás vždy musí být bezpečí dítěte.

Ivi, zmínila jsi, že Ricinus nebo Arnica jsou nešvary, můžeš to prosím rozvést?

Homeopatik, která mohou pomoci při problémech s laktací, je hodně – nejen nadužívaný Ricinus communis nebo o něco méně známé Lac caninum, ale například i Causticum, Agnus castus a mnoho a mnoho dalších (s nadsázkou lze říci, že sto různých žen může potřebovat sto různých homeopatik). Troufám si však říci, že spoustě žen, které řeší potíže s kojením, se prostě jen nedostalo podpory, kterou potřebovaly. V porodnicích dochází stále ještě k oddělování dětí od maminek (i když někdy třeba jen na chvíli, ale zejména v prvních minutách a hodinách to může zcela narušit přirozené procesy, ke kterým jsou žena a novorozenec po porodu od přírody nastaveni). Tvorba mléka se v prvních dnech rozbíhá postupně a ovlivňuje ji celá řada faktorů – ať už právě průběh porodu včetně medikace, poporodní separace, fyzická blízkost maminky a miminka v dalších hodinách, přisátí a intervaly, v nichž se děťátko kojí, až po duševní rozpoložení ženy, které s tím vším samozřejmě souvisí. Vnímám jako naprosto zásadní, aby žena byla podpořena ve svých přirozených kompetencích a ve svém mateřském sebevědomí – důležitou roli zde může sehrát jak partner a rodina, ale i podpůrné profese jako například laktační poradkyně nebo poporodní dula. Ve většině případů pak nejsou homeopatika potřeba vůbec.

Pokud by se ukázalo, že i přes veškerou péči kvalifikované laktační poradkyně přetrvává nějaká hlubší příčina, která dobrému průběhu kojení brání, pak lze uvažovat o homeopatikách. Stále platí, že každé homeopatikum se musí vybírat podle celkového stavu – jak fyzického, tak emočního a mentálního, je tedy opět potřeba zjišťovat, jak probíhalo těhotenství a porod, jak se žena zotavuje a celou řadu detailů. Pak teprve na základě toho přesně zacílit konkrétní homeopatikum.

Viděla jsem ženy, kterým rutinně užívaný Ricinus sice přechodně stimuloval laktaci, ale jejich psychický stav se nezlepšil, naopak se někdy prohloubily pocity podrážděnosti, smutku nebo lhostejnosti k dítěti. Mohou se objevit i zažívací problémy aj. Při celostním pohledu na věc je zřetelné, že tento vývoj nevede k tomu, aby se žena cítila dobře po všech stránkách – což by mělo vždy být cílem homeopatické terapie.

A jak je to s Arnicou – Arnica montana má ve svém obraze sklony ke krvácení, tvorbě modřin, přecitlivělost k bolesti, odpor k doteku, celkově silnou rozbolavělost… Žena, která ji užívá před porodem, může právě tyto symptomy uměle podpořit, ačkoliv se původně bolestivému porodu či horší poporodní rekonvalescenci chtěla vyhnout. Některé ženy přidávají na seznam např. i Caulophyllum s cílem urychlit průběh porodu (toto homeopatikum má v obraze protrahovaný porod s příliš slabými kontrakcemi), někdy však reakce může vypadat tak, že dojde přesně k tomu stavu, kterého se obávaly, a porod nepostupuje. Samozřejmě se to nestává vždy, řada žen na preventivně podávaná nepřesná homeopatika nezareaguje vůbec, ovšem dopředu nelze rozpoznat, která k nim bude citlivá a která ne.

Proto se doporučuje užívat homeopatika jen ve chvíli, kdy dojde k nějakému problému, který je potřeba řešit, nikoliv preventivně. A vždy na základě celkového zdravotního stavu (při zohlednění příznaků na fyzické, emoční i mentální rovině).

Ivi, na trhu se vyskytují léky na kašel, které obsahují několik homeopatik v potenci 3 CH. Co si o tom myslíš? Případně o užití homeopatik, která se propagují při nachlazení? Podle toho, co jsi zmínila, by si i těmito přípravky člověk mohl ublížit?

Ty sirupy podle mého názoru nemají takovou sílu, ještě jsem neviděla, že by se po nich někomu při krátkodobém používání výrazně přitížilo. Ale ani jsem neviděla žádný zázračný efekt, když to srovnám s přesně zacíleným konkrétním homeopatikem (monokomponentem, který se neskládá z více složek). Obecně považuji za mnohem efektivnější snažit se nalézt similimum – jedno jediné homeopatikum, které přesně odpovídá tomu, o co si náš organismus svými příznaky říká.

Pokud mám ale správně rozpoznat to pravé homeopatikum, je určitě zapotřebí mít doma nějakou knihu o homeopatii. Stačí knihy, o kterých jsi již psala, nebo bys doporučila ještě nějakou další publikaci, kde budou homeopatika detailně popsány? Takové knize se, tuším, říká materia medica?

V již uvedených knihách se dají najít užitečné poznatky k teorii, které jsou potřebné pro praktické předepisování, bez nich se to neobejde. Podrobné charakteristiky jednotlivých homeopatických léků jsou pak součástí samostatných publikací (které často nesou tebou zmíněné označení Materia medica). Existuje jich mnoho a vždy se doporučuje kombinovat jich více, protože každá z nich je zaměřena trochu jiným směrem. Velmi stručně jsou některá homeopatika nastíněna v knize Mirandy Castro. Časem však člověk zjistí, že potřebuje více podrobností, a pak už je nutné sáhnout po detailnějších publikacích, jako jsou materie mediky starých klasiků – např. Kenta, Boericka, Lippeho, Heringa a dalších. Samozřejmě záleží na tom, kolik prostředků jsme ochotni do studia homeopatie investovat, jsou to většinou drahé knihy. V elektronické podobě se ale dají najít na internetu, zpravidla v anglickém jazyce. Pokud se chceme homeopatii věnovat skutečně poctivě, obejít se bez nich nedá.

Většinou se doporučuje užívat tři až pět kuliček potence 5/9 CH, ale setkala jsem se i s 15 CH. V případě potřeby je možné je brát co hodinu. Reakce by měla být znát rychle, ale jak dlouho je vlastně možné homeopatika užívat, až dva dny? A dá se skončit ihned nebo musím nějak snižovat počet dávek, pokud mi nezabrala? Četla jsem, že mezi užitím homeopatik by měla být pauza, ale pokud nezabrala, můžu užít ihned další?

To je zrovna poměrně složitá věc, na kterou není snadné odpovědět stručně. Pokusím se. 🙂  Velmi záleží na reakci konkrétního člověka, na jeho konstituci (protože právě od síly jeho organismu se odvíjí i reakce na homeopatika), na síle konkrétní nemoci (každá nemoc je jinak intenzivní a může si žádat jiné dávkování), na potenci, kterou podáváš… Zlehka se tohoto tématu dotýká právě Miranda Castro, pro začátek doporučuji přečíst si alespoň její postřehy.

Pokud je homeopatikum přesně zvolené, lze zlepšení u akutních nemocí pozorovat většinou dříve než za dva dny. Jak jsem říkala, rozlišujeme, jestli je zlepšení celkové (pak to považujeme za dobrou reakci) nebo jen povrchové (k tomu může dojít, pokud bylo homeopatikum zvolené nepřesně). Na základě toho se rozhodujeme, jak budeme postupovat dál.

Pokud se ukáže, že volba nebyla přesná (což u akutní nemoci většinou zjistíš v řádu hodin, maximálně jednoho dvou dní), tak je potřeba znovu přehodnotit situaci a snažit se, pokud to stav umožňuje, znovu zrekapitulovat původní příznaky a hledat homeopatikum přesnější. Pauza tam vznikne přirozeně – nejdříve vyhodnocuješ reakci na původní homeopatikum (což si nějaký čas vyžádá) a pak můžeš hned přistoupit k dalšímu, jakmile máš jistotu, že to předchozí už nemůže pomoci.

Ivi, jsem moc ráda, že jsi mi pomohla se trochu lépe zorientovat v dané tématice. Myslím, že dál už je to o samostudiu a případně dalším rozhovoru. Na závěr bych měla ale ještě tři dotazy a budu ráda, pokud mi na ně pomůžeš odpovědět. Setkala jsem se s tím, že si někteří homeopaté k sobě klienty zvou jednou měsíčně, někteří častěji a někteří až třeba po třech a více měsících. Dle čeho by si měl člověk vybírat homeopata? Je i počet návštěv nějaký ukazatel?

To je zajímavá otázka. Počet návštěv o kvalitě homeopata podle mého názoru nijak nevypovídá. Každý z nás má jinou úroveň zdraví a každý z nás potřebuje jinak intenzivní péči. To znamená, že i v rámci služeb jednoho homeopata k němu bude jeden člověk přicházet častěji než člověk jiný. Co je z mého pohledu klíčové, je to, aby měl homeopat skutečný zájem nemocnému pomoci. Nespokojí se tedy se stručným popisem zdravotního stavu, ale bude se zajímat o všechny možné souvislosti i faktory, které s daným problémem zdánlivě na první pohled nesouvisejí. Bude se vyptávat nejen na současný stav, ale i na zdravotní historii, pocity, vztahy a prostředí, v jakém daný člověk žije atp.

Dobrý homeopat má otevřenou mysl, umí naslouchat, nepodsouvá nikomu své domněnky ani ho nehodnotí. Je schopen srozumitelně vysvětlit možnosti a pravidla homeopatické terapie, neslibuje nereálné a v žádném případě nikdy nikomu nevysazuje konvenčně užívané léky, to může učinit pouze ošetřující lékař. Doporučuje jedno homeopatikum v jednom čase, ne více homeopatik najednou. Je člověku k dispozici a pomáhá mu vyhodnotit reakci. Řeší s ním nejen jeho chronický stav, ale také akutní nemoci, které se objeví v mezičasech.

Ivi, jako člověk, který homeopatii využívá delší dobu, budeš mít určitě odkazy na některé studie o tom, že je účinek homeopatik doložen vědecky. Mohla by ses s námi o ně podělit pro ty, kteří stále váhají s jejich užitím?

Vilmo, asi tě zklamu, ale komplexní studie, která by mohla skutečně doložit účinnost homeopatie, zatím neexistuje. Drobné vlaštovky však již jsou a jsou jimi zejména studie, opírající se o klinické zkušenosti z praxe. Některé z těchto studií lze i v českém shrnutí najít například na stránkách homeopatky Hanky Poukarové, kde jsou uvedeny i odkazy na původní zdroje.

Jednou jsem zažila, že paní odmítala homeopatika, protože byla věřící, co si o tom myslíš? Máš podobnou zkušenost z praxe?

Ano, znám lidi, kterým jsou bližší jiné léčebné směry. Někteří lidé považují homeopatii za okultní metodu, byť je její využití založeno na vědeckém zkoumání a zcela splňuje definici vědy – k tomuto tématu doporučuji zajímavý článek lektorů Prague College of Classical Homeopathy, který lze nalézt zde.
I další články z této rubriky stojí za přečtení, pomohou homeopatii přiblížit každému, koho oslovila a kdo ji chce používat pro udržení dobré zdravotní kondice své rodiny.

Děkuji Vilmě za příležitost popovídat si o homeopatii a doufám, že vám rozhovor přinesl užitečné informace.