O kontaktním rodičovství a krotitelích miminek

„A kdy už začne spát celou noc?“
„Nebylo by mu líp samotnému v postýlce, kde by měl větší klid?“
„To se krmí, kdykoliv se mu zachce?“
„Takhle ale nic neuděláš, musíš přece stihnout něco doma.“
„To se mi ulevilo, že máte taky kočárek, už jsem se bála, že ho pořád jen nosíte. Vždyť on u Vás pořád jen… (zamyšlený pohled)…. spí!“
„A to je stále tak spokojený? Pláč dětem neuškodí, procvičí si plíce.“

Narodilo se nám miminko a už je to tu zas. 🙂 Trochu si připadám, jako bych projela další reparát, ani na potřetí nevedu kojence k režimu a nezávislosti, což je dnes měřítko rodičovského úspěchu. A tak se tady před vámi veřejně přiznávám. Nemám miminko jako z časopisu. Nemám miminko, které tráví většinu dne v postýlce s hracím kolotočem, které se způsobně krmí po třech hodinách, které usíná samo a prospí celou noc. Mám miminko, kterému je jedno, co by se „mělo“. 🙂 Ono má někdy větší hlad, někdy menší hlad, někdy spí delší dobu, někdy kratší dobu, někdy potřebuje s usínáním pomoci, někdy usne jen tak. Nemá rádo samotu, je mu dobře v blízkosti rodiny. Miluje být se mnou (a já miluju být s ním). A tak ho…

A až na to kojení má láskyplnou pozornost i všech ostatních členů naší smečky. I starší bráchové (a jednou nejspíš budoucí otcové) vědí, že miminka nepatří do samostatného pokojíčku jak vystřiženého z reklamního katalogu, že nejlíp jim je u nás všech, nejlepší zábavou je pro ně pozorování rodinného cvrkotu, nejlepší potravou mámino mlíčko, nejlepším lékem na slzičky objetí někoho blízkého a největším štěstím, když jsme zdraví a máme jeden druhého.

Něco vám prozradím – ono to trénování miminek k samostatnosti stejně k větší spokojenosti nevede (minimálně u těch dětí ne). S pokorou přijímám to, že malý človíček prostě potřebuje mámu neomezeně, někdy téměř nonstop, a s klidem důvěřuji starému přísloví, které praví: „Až dozraje, odpadne.“ 🙂 Vzájemná blízkost je navíc jedna z nejkrásnějších věcí, které mateřství přináší. Užíváme si ji spolu vrchovatými doušky. To, co někdo může vnímat jako zlozvyk a „uděláš ze sebe otroka“, někdo jiný vidí jako vzácné společné chvilky. Je to vážně jen o úhlu pohledu.

Top